Harry a Mia 2

13. března 2011 v 16:56 |  Jednorázovky
Tak tady je další jednorázovká. Doufám, že se vám bude líbit. Za chyby se omlouvám.

Je tomu již rok. Jeden dlouhý celý rok od porážky Lorda Voldemorta. Svět se radoval, když zjistili, že je navždy pryč (tentokrát). Lidé byli konečně schopni vyslovit jeho jméno beze strachu a hrozby smrti. V kouzelnickém světě byl klid. Byl to již rok od Voldemortovi smrti. Voldemort zemřel…. Ale i zachránce. Ano Harry Potter byl poslední oběť Voldemorta. Když lidé slyšeli ve zprávách, že Harry Potter zemřel, truchlilo se pro něj. Všude kolem byly barvy jeho koleje a to červená se zlatou. Rok po dvojitém úmrtí truchlilo kouzelnické společenství znovu. I ti nejbližší Harrymu. Jeden z těch lidí jsem byla i já, Hermiona Grangerová. Sedím na parapetu a je přesně jeden rok od jeho smrti. Každý den jsem truchlila pro něj. Harry nebyl jen můj kamarád. Byl něco víc. Byla to má prví a poslední láska. Náš krátký čas byl úžasný. Kdybych věděla, že náš čas bude tak krátký tak bych mu o svých citech řekla už dřív. Ale já to nevěděla. Nikdo to nečekal, možná s výjimkou Harryho. Byl to jako sen. Vím, že Harry by chtěl pracovat na ministerstvu. Dělat něco na každém oddělení. Dělat vlastní volby svá rozhodnutí. A nemít na svých bedrech osud celého světa. Ale všechny dobré věci musí přijít vždy na konec. Ale náš konec přišel příliš brzy. Začali jsme náš vztah ke konci 6 ročníku v Bradavicích. Na ten den kdy jsme se stali oficiálním párem nikdy nezapomenu.



Měla jsem na očích pásku a Harry mě vedl někam, ale neřekl mi kam. "Harry. Prosím tě řekni mi, kam mě to vedeš." Byla jsem čím dál víc frustrovaná, protože tam kam mě vedl, bylo asi odlehlé místo, protože jsme šli už hodně dlouho. Slyšela jsem jen jeho smích. " Uklidni se. Už tam skoro jsme." Povzdechla jsem si. " Ok." Na nic jiného jsem se nezmohla. Najednou mi páska zmizela z očí a já se konečně mohla podívat, kde to jsme. Zalapala jsem po dechu. Přede mnou byl kulatý stůl se zapálenými svíčkami a podnosy s jídlem. Večeře při svíčkách problesklo mi hlavou. " Líbí se ti to?" podíval se mi do očí. Byl tak rozkošný, když byl nervózní. Usmála jsem se na něj. " Samozřejmě, že se mi to líbí. Miluji tě." Na jeho tváři se roztáhl ten nejkrásnější úsměv a zdálo se, že se mu ulevilo. Poté jsme jedli, povídali si, tak jak jsme to dělali pokaždé. Bylo to vždy úžasné. Ten pocit, že vám někdo naslouchá. Bylo to tak přirozené. " Merline jsme plná. Musím poté poděkovat Dobbymu za tu úžasnou večeři. Jídlo bylo dokonce lepší než obvykle." Usmála jsem se na něj. Ale Harry se na mě usmál rozpačitě. " No vlastně jsem to uvařil já." Podívala jsem se na něj překvapeně. " No takže bych ti měla poděkovat." Usmála jsem se na něj. " No mám pár nápadů. Zatančíš si semnou Mio?" zaposlouchala jsem se, jestli neuslyším hrát hudbu, ale žádnou jsem neslyšela. Právě jsem chtěla podotknou, že tady nic nehraje, ale najednou se z dálky začali ozývat zvuky klavíru. " Ano, ráda si s tebou zatančím." Harry vstal a obešel stůl, aby mi pomohl z místa. Vzal mi ruku a kousek se mnou odstoupil od stolu. Podíval se mi do očí a přitáhl si mě do náruče. Tančili jsme mlčky, jen jsme se dívali navzájem do očí. Harry se přiblížil ještě blíž a zašeptal mi do ucha: " Podívej se Mio jak jsou dnes hvězdy krásné, jako by zářili jen pro tebe." Podívala jsem se nahoru na oblohu posetou hvězdami a ztuhla jsem překvapením. Nahoře na obloze bylo velkými písmy napsáno MILUJI TĚ MIO. BUĎ MOJE. Slzy štěstí mi začali téct z očí. " Vždycky jsem byla jen tvoje Harry. Po zbytek noci jsme zůstali na místě a povídali si.
Tehdy jsme věřili, že to bude navždy. Že po bitvě, která se blížila, budeme spolu a nic nás nerozdělí. Že se budeme milovat až do konce naších dnů. Že Harryho budou oslavovat jako hrdinu, který novináře oslní svým rozpačitým úsměvem. Byl to den, na který jsme se těšili, ale to jsme nevěděli, co se stane. A naše společné noci tak byly naše poslední.
Seděli jsme venku u jezera na našem místě, byla noc. Dívali jsme se na měsíc. Byla jsem o něj opřená a on měl paže obtočené kolem mě. Nebylo třeba slov. Jako bychom, jsme si rozuměli i bez nich. " Mio, miluji tě." A pevně mě objal a přitáhl si mě k sobě. " Nedělej si ze mě srandu. Nebo tě proměním na fretku jako Moddy s Malfoyem ve čtvrtém ročníku." Harry se začal potichu smát do mého ucha. Podívala jsem se na něj a políbili jsme se. Zpočátku to měl být jen takoví ten obyčejný polibek, ale ten obyčejný polibek se změnil na mnohem hlubší a vášnivější. Naše touha se zvolna probírala k životu, až nás pohltila celá. Ani jsem nevnímala, ale najednou jsem ležela na něčem měkkém a Harry na mě. Stále jsme se líbali a oba jsme věděli, že už to nejde zastavit, že už by to ani jeden nechtěl. Jak jsme se dostali do jeho pokoje který měl mi není známo. Naše milování bylo úžasné. Byly jsme samozřejmě nervózní, ale nikdy toho litovat nebudu a i on ne. Po probuzení jsem si myslela, že muž, kterého miluji, bude vedle mě, ale Harry tam nebyl. Vedle mě byl jen dopis a rudá růže.
Moje nejdražší Mio
Šťastné výročí, lásko. Je to přesně rok, co jsme se stali oficiálním párem. Je to také jediný rok, kdy jsem řekl někomu " Miluji tě." Promiň, že jsi se vedle mě neprobudila. Ani nevíš, jak jsi nádherná, když spíš. A jak bylo pro mě těžké tě neprobudit a nemilovat se znovu s tebou. Ale nemohl jsem jinak. Musím ti to říct a vím, že se kvůli mně budeš trápit a že budeš naštvaná na mě. Šel jsem bojovat proti Voldemortovi. Objevili jsme konečně jeho přesnou polohu a rozhodli jsme se na něj zaútočit. A já musel jít také, protože mě proroctví určuje, abych ho zabil a svět byl v míru. Mám strach Mio. Ale uvědomil jsem si, že nechci, aby zvítězil ten hadí ksicht. Jediný způsob je ten, abych ho konečně zabil. Takže teď už víš, kde jsem. Nevím, co se bude dít. Ale pokud se mi něco stane, vím, že tě budu milovat a budu se na vás dívat tam ze shora. A chránit tě. Nechci být sobecký, a nechci ti nakazovat najdi si někoho jiného. Ale chci, abys byla šťastná. Ale vím, že chci, abys se znovu zamilovala a hlavně milovala. Jednou budeme zase spolu. Nepochybuji o tom ať už fyzicky nebo duševně…. Jsem pozitivní, že se znovu uvidíme. Do té doby budu mít před sebou tvůj krásný obličej.
Miluji tě až na věčnost
Harry
Ps: Tady je prsten. Nos jej na levé ruce. Chci tě požádat o ruku, ale až se vrátím. Ale mi už víme, co s námi zamýšlí osud, že jo?
Nemohla jsem tomu uvěřit. On odešel a ještě k tomu v noci. A já nikdy nedostanu šanci mu dát poslední sbohem. Plakala jsem celý den i noc v jeho posteli. Nikdo sem nevkročil ani Ron ani Ginny. Jen jsem chtěl ho. Modlila jsem se za to, aby se mi vrátil. Nemyslela jsem si, že můj stav by se mohl zhoršit. Ale to jsem nevěděla, co se stane. Přišla za mnou profesorka McGonagallová ať s ní jdu do její kanceláře.
Utíkala jsem k profesorce do kanceláře. " On je zpět já to vím. To je určitě důvod, proč mě zavolala." Viděla jsem už její dveře. " Je tam. Je za těmi dveřmi." A utíkala jsem ještě rychleji. Ani jsem nezaklepal sáhla jsem po knoflíku a otevřela jsme je. Profesorka McGonagallová se na mě podívala a na její tváři se míchali pocity hněvu, bolesti, smutku, lítosti a v očích se ji třpytili slzy. " Ne. To není možné" Šla jsem k ní blíž. " Prosím, paní profesorko řekněte mi, že to není pravda." Cítila jsem paniku a strach a z očí mi tekly slzy. " Nepřežil. Našli jsme ho včera večer. Je mi to líto Hermiono." Moje oči se rozšířily. Pomalu jsem cítila, jak mě mé nohy přestávají poslouchat a já skončila na zemi. " Ne….on nemůže být…." Ani to slovo jsem nedokázala vyslovit. Zhroutil se mi celý svět.
Ron mi řekl, když přišel, že jsem měla hysterický záchvat. Házela jsem věcmi kolem sebe a křičela jsem a plakala. Madam Pomfreyová mě musela nadopovat uklidňujícím a uspávacím lektvarem. Abych si na chvíli odpočinula.
Uzavřela jsme se před celým světem. Nešla jsem ani na závěrečné ukončení sedmého ročníku ani na večeři. Vím, že všichni mluvili o mě, ale mě to bylo jedno. Nechtěla jsem jejich soucit chtěla jsem jen jedno mít u sebe svou lásku. U vlaku na nádraží v Londýně jsem Ronovi řekla jsem sbohem. Bolelo mě to se jen na něj dívat tolik mi připomínal naše léta v Bradavicích, naši partu, ale hlavně i Harryho. Všechny dobré i zlé časy. Několik měsíců jsme spolu vůbec nebyli ve spojení, ale pak se to změnilo. Povídali jsme si, ale nikdy nepadlo jméno Harry Potter. Nemluvili jsme o něm, ale stejnak při všech naších rozhovorech jsme na něj mysleli, hlavně já.
V dálce slyším dětský pláč. " Slyšíš mě Harry?" Šeptla jsem, " To je náš syn. Je to Harry po tobě. Je tak malý." Opravdu jsem zvažovala jestli ho mám pojmenovat Harry. Ty a Harry máte v mém srdci zvláštní místo. " Je to jediná věc Harry, kterou jsi mi tu nechal. Budu ho chránit a budu ho ujišťovat, že ho jeho otec miluje a že na něj dává pozor tam z vrchu."
Podívala jsem se na prsten s jasně zeleným diamantem na mé ruce. Vstala jsem a šla se podívat na Harryho. Jak jsem šla tak jsem cítila jemný vítr, který mě hladil po tváři. Podívala jsem se na okno, vím, že všechny okna byly zavřená. Usmála jsem se. V dálce jsem uslyšela slabý, měkký hlas. " Šťastné výročí lásko." Znovu jsem se usmála. " Tobě taky Harry."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Michaella Michaella | Web | 17. dubna 2011 v 9:21 | Reagovat

Je to krasne ale smutne :)

2 Mrně Mrně | 1. května 2011 v 22:02 | Reagovat

To byla tak krásná a zároveň smutná povídka :-)NÁDHERA :-)

3 Mimi Mimi | 31. srpna 2016 v 0:35 | Reagovat

Pri tejto poviedke mi zovrelo srdce... Krása

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama