TITANIC

15. května 2008 v 19:55 |  Historie
Ve středu ráno 10. dubna 1912 byl na nástupišti číslo 12 největšího londýnského nádraží Waterloo přistaven zvláštní vlak společnosti White Star line.

Ručičky velkých nádražních hodin ukazovaly půl deváté a na nástupišti podél vlaku postávaly skupinky mužů a žen, kteří tentokrát zvolili k cestě přes oceán chloubu společnosti White Star Line, novotou zářící obrovitý Titanic.

Po celé dopoledne proudily k nábřeží a po širokých můstcích vedoucích na paluby Titaniku zástupy lidí.
Po výstupu na palubu čekala cestující třetí třídy rychlá prohlídka lodním lékařem.
Zatímco výkonné elektrické jeřáby přenášely z nábřeží na loď náklady zavazadel a poslední hromady zásob všeho druhu, na palubách, chodbách a schodištích vládl čilý ruch. Cestující i návštěvníci prošli na člunové palubě kolem bíle natřených záchranných člunů, zavěšených na spouštěcích jeřábech; mnoho z nich se při pohledu na čluny usmívalo, pokládali je za úplně zbytečnou součást vybavení. Myšlenka na katastrofu a možnost potopení této lodi se zdála absurdní.
Neděle 14 dubna
1:00 Titanic odpovídá Olympiku a udává svoji pozici.

1:02 Titanic volá Asian a žádá o okamžitou pomoc. Asian hned

odpovídá a zaznamenává pozici Titaniku. Je předána kapitánovi,

který instruuje radistu, aby požádal Titanic o její opakování.

1:02 Virginian volá Titanic, ale nedostává odpověď. Mys Race žádá

radistu Virginianu, aby oznámil svému kapitánovi, že Titanic

narazil na ledovou horu a potřebuje okamžitou pomoc.

1:10 Titanic volá Olympic: "Srazili jsme se s ledovcem. Potápíme se

po přídi. Připlujte, jak nejrychleji můžete." Následuje pozice.

1.10 Titanic znovu Olympiku: "Kapitán žádá, abyste připravili čluny.

Jaká je vaše pozice?"

1:15 Baltic Caronii: "Prosím, oznamte Titaniku, že k němu plujeme."

1:20 Virginian slyší, jak mys Race informuje Titanic, že mu Virginian

pluje na pomoc ze vzdálenosti 170 mil severně od něj.

1.25 Caronia sděluje Titaniku, že mu pluje na pomoc Baltic.

1:25 Olympic udává Titaniku svoji pozici a ptá se: "Plujete nám v jižním

kursu vstříc?" Titanic odpovídá: "Dáváme ženy do záchranných

člunů"

1:27 Titanic oznamuje všem: "Dáváme ženy do člunů."

1:30 Titanic opakuje Olympiku: "Cestující nastupují do člunů."

1:35 Olympic se ptá Titaniku, jaké má počasí. "Jasno a klidno,"

odpovídá Titanic.

1:35 Baltic slyší Titanic: "Voda vniká do strojovny."

1:35 Mount Temple slyší, jak se Frankfurt ptá: "Jsou kolem vás už

nějaké čluny?" Žádná odpověď.

1:37 Baltic sděluje Titaniku: "Spěcháme k vám."

1:40 Olympic Titaniku: "Zapaluji co nejrychleji pod všemi kotly."

1.45 Mys Race žádá Virginian: "Prosím, řekněte vašemu kapitánovi

toto: ,Olympic pluje plnou rychlostí k Titaniku, ale jeho pozice je

40.32 S, 61.18 Z. Vy jste Titaniku daleko blíž. Titanic již odesílá

ženy v člunech a říká, že má klidné a jasné počasí. Olympic je

jedinou lodí, kterou jsme slyšeli oznamovat, že pluje Titaniku na

pomoc. Ostatní od něj musí být příliš vzdáleny.



1.45 Poslední signál Titaniku zachycený Carpathií: "Strojovna je

zaplavena až po kotle."

1:45 Mount Temple slyší, jak Frankfurt volá Titanic. Žádná odpověď.

1:47 Caronia slyší Titanic, ale signál je tak slabý, že mu není rozumět.

1:48 Asian slyší, jak Titanic vysílá SOS. Asian Titaniku odpovídá, ale

sám odpověď nedostává.

1:50 Caronia slyší, jak Frankfurt volá Titanic. Podle udávané pozice je

v době vysílání prvního SOS vzdálen od Titaniku 172 mil.

1:55 Mys Race sděluje Virginianu: "Neslyšeli jsme Titanic už asi půl

hodiny. Možná už nemá elektřinu."

2:00 Virginian slyší Titanic velmi slabě, síla jeho signálu se podstatně

snížila.

Bylo několik minut po druhé hodině ranní. Titanic se naklonil na levobok a jeho příď se ponořovala stále hlouběji. Velkými kulatými okny na palubě C proudila voda a zaplavovala řady opuštěných přepychových kabin I. třídy. V prázdných salónech, jídelnách a halách stále zářily křišťálové lustry, visící nyní v podivných, nepřirozených úhlech, a tam, kde ještě před čtyřmi hodinami trávily čas v zábavě a nejlepším rozmaru stovky mužů ve smokincích a žen ve večerních toaletách, se rozhostilo ticho. Na dlouhých chodbách se jen občas ozvaly spěšné kroky některého z členů posádky nebo cestujícího směřujícího na otevřenou člunovou palubu. Loď byla tak obrovská, že i když v tuto dobu na jejích palubách ještě zůstávalo kolem osmi set cestujících a šesti set padesáti členů posádky, celé velké prostory se zdály liduprázdné.
Ve 2 hodiny 10 minut nahlédl jeden ze stevardů do kuřáckého salónu I. třídy na palubě A. Ve velké nádherně vybavené místnosti stál osamělý Thomas Andrews, ruce zkříženy na prsou, s pohledem upřeným do prázdna. Na hracím stolku ležela jeho záchranná vesta. Stevard, který jako všichni členové posádky slavného konstruktéra znal a vážil si ho, k němu přistoupil a ve snaze přimět jej alespoň k pokusu o záchranu pravil: "Pane Andrewsi, ani to nezkusíte?" Thomas Andrews však v posledních dvou hodinách již všechnu svoji energii vydal a zkáza Titaniku, jeho nejslavnější lodi, jej zcela zlomila. Neodpověděl, ani se nepohnul. Stevard tiše odešel.
Zhruba ve 2 hodiny 15 minut však došlo k prudkému zvratu ohlašujícímu neodvratný konec. Příď náhle poklesla, loď se znatelně posunula dopředu a přes její přední část se začala valit mohutná vlna. Titanic v tom okamžiku připomínal obrovskou ponořující se ponorku. Zatímco záď se pomalu zvedala, spousty vody se přelily přes příďovou nástavbu, zaplavily můstek, střechy důstojnických kabin.
Příď již zmizela pod hladinou a pod vodou byla i pata prvního komínu. Pod obrovským tlakem způsobeným mnohastupňovým nakloněním povolila ocelová lana, jimiž byl komín ukotven, načež se obr vážící desítky tun odlomil a padl do vody.
Potápějící se Titanic byl stále ještě osvětlen. Na té části, která se dosud nacházela nad vodou, svítily do noci řady kabinových oken, světla na promenádních palubách i světla na hlavních stožárech. Dokonce i pod hladinou probleskovala fantasmagorická záře. Sklon lodi už dosáhl pětačtyřiceti.stupňů a parník se stále rychleji převažoval přední polovinou svého obrovského trupu dolů, zatímco zadní část se zvedala, tři mohutné šrouby už byly vysoko nad vodou. Náhle všechna světla zhasla a loď se propadla do tmy. Za okamžik se ještě jednou rozzářila oslnivým zábleskem a poté zhasla nadobro. Současně se ozval dunivý rachot vycházející z podpalubí.
Když rachot a lomoz konečně ustal, zadní část Titaniku čněla téměř kolmo nad hladinu.
Na pár vteřin Titanic znehybněl, alespoň tak se to jevilo těm, kteří poslední minuty jeho života sledovali z nepříliš vzdálených záchranných člunů, a hned nato se záď znovu zvedla k obloze. Pak začala stále rychleji zajíždět pod hladinu. Netrvalo dlouho a voda se zavřela i nad zadním vlajkovým stožárem.
Třetí důstojník Pitman v člunu číslo 5 se podíval na hodinky: byly 2 hodiny 20 minut ráno 15. dubna 1912.
Agónie největší a nejkrásnější lodi na světě, nejdokonalejšího parníku, který člověk postavil, aby pokořil oceán, skončila. Oceán zvítězil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 já | 25. května 2008 v 19:39 | Reagovat

krása

2 dfddf dfddf | 29. července 2008 v 23:15 | Reagovat

http://aukro.cz/my_allegro.php?page=auctions&type=sell

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama