Prolog + 1.Kapitolka

20. května 2008 v 22:49 |  Zatím nevím
Ahoj lidičky tak jsem opět zde. Jak asi všichni víte tak mě před nedávnem opustila moje fantazie a jak se zdá tak se mi pomalu navrací....

A já zase začala psát pomalu, ale jistě. Jen jsem vám chtěla oznámit, že v mích povídkách zatím nebudu pokračovat. Prostě jsem začala od začátku. Alyma
Byl chladný večer a v Londýně bylo ticho. Jen z dálky bylo slyšet houkání sovy a zvuky jiných živočichů z nedalekého lesa.
V jednom z domů se stále svítilo. V tom domě bydlel skoro 25letý čaroděj se jménem Harry James Potter. Seděl za stolem s hlavou skloněnou nad nějakým dopisem. Skoro nevnímal, že se někdo přemístil před dům. Byl zahleděný do dopisu, nemohl tomu ani uvěřit.
Najednou se ozval zvonek od domovních dveří. Harry se ještě jednou podíval na dopis až na konec, tam uviděl čas 23:50. Podíval se na svoje hodinky, které toho také už hodně zažili. A na nich byl ten samí čas. Vzal si rychle po cestě hůlku a seběhl dolů, ale dával pozor na schody, které vrzali. Pomalu se přiblížil ke dveřím. Podíval se přes záclonku před dveře. Byla tam. Asi si říkáte, kdo tam byl. Byla tam jeho životní láska, (pokud si myslíte, že je tam Ginny tak se mýlíte) Hermiona. Harry se ještě chvíli díval, ale pak pootevřel dveře, jen na škvíru a zeptal se jí:
" Co jsem ti řekl poprvé, když jsme se políbili?"
" Že mě nikdy do války nepustíš."
Harry se usmál a otevřel jí dveře. Jakmile byli otevřené, tak se mu Hermiona vrhla do náruče a políbila ho. Takto končí náš příběh. Ale co bylo předtím, tak to teď spolu zjistíme. A já taky doufám, že tuto povídku dokončím. A doufám, že se vám bude líbit.
1.
Harry byl u svých příbuzných v Zobí ulici, kde ho někdo pořád hlídal a to neustále. Už toho začínal mít plné zuby. Nepohnul se od domu, aby s ním někdo nešel. Harry se už rozhodl, nebude jen tak nečinně sedět a přihlížet, jak mu přátelé mizí před očima jen díky Voldemortovi.
Jediný komu důvěřoval byl Sirius, ale ten zemřel před prázdninami.
Jediný, kdo ho chápal. A je teď pryč. A to navždy a jeho vinnou. Utápěl se v sebelítosti už 14 dní, ale teď, jakoby se to všechno změnilo. Už věděl, co musí udělat. Věděl, že musí opustit ty, které miluje. A jednu osobu, co miluje ze všech nejvíc, jeho milovanou lásku. Nikdo o jejich vztahu nevěděl. A nikdo se to nesmí ani dozvědět. Voldemort by toho mohl využít proti němu. A to by nesnesl. Že by zemřela, už by neměl pro co žít.
Harry ještě chvíli seděl na posteli, ale potom se zvedl a přišel k Hedvice, která jakmile ho uviděla se vznesla a přistála mu na napřažené ruce. Harry ji jen chvíli pozoroval a hladil, ale pak na ni začal mluvit potichounku, aby ho někdo nemohl vyslechnout:
" Hedviko. Má přítelkyně, budeme se muset rozloučit. Musím splnit poslání, které mi přidělil osud. Leť k Hermioně. Ano?"
Než ji ale vypustil, přivázal jí k nožce dopis pro ni. Vzal si svůj batoh, který měl už několik dní přichystaný. Sešel dolů do kuchyně. Otevřel ledničku. Vzal si tam ty nejpotřebnější věci a ze spíže nějaké konzervy. Přehodil si přes sebe neviditelný plášť a vyšel zadním vchodem do zahrady, ze zahrady šel tou nejkratší cestou do lesa, který stál nedaleko Zobí ulice. Šel už dlouho a jeho kroky se stále nezastavovali. Až po několika hodinách, bylo asi 12:00 hodin se posadil na vyvrácený strom. Vytáhl si něco malého na jídlo a začal jíst. V tom uslyšel křupnutí větvičky nedaleko něho, když se tam otočil nikoho neviděl. Otočil se a před ním seděl majestátní vlk. Díval se mu do očí. Harry se začal pomalu, ale jistě utápět v těch nádherných šedých očích, které mu připomínali Siriuse. Vlk se najednou pohnul, ale místo aby na něj skočil a zakousl se mu do krku mu položil hlavu do klína. Harry chvíli váhal, ale pak to nádherné zvíře pohladil. Jen co se dotkla jeho ruka srsti, dostal ránu do ruky a skácel se v bezvědomí na zem. Vlk si k němu přilehl a dával na svého nového pána pozor.
Aby jste věděli, tak to nebyl jen tak nějaký vlk, byl to kouzelný vlk, který vyhynul před více jak 1000 lety, když zde žili ještě samotní zakladatelé Bradavic. On sám patřil jednomu z nich. A to samotnému Nebelvírovi. Jen jemu bylo předurčeno, aby přežil a pomohl chlapci, který se narodí ve vzdálené budoucnosti. Nebude mít nikoho, jen lásku. A on mu má pomáhat a předat mu jeho dědictví, které mu odkázali 3 zakladatelé. Asi se divíte proč tři? No Nebelvír si vzal Helgu a Rovena byla Nebelvírova sestra.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TweetyKaty TweetyKaty | Web | 20. května 2008 v 22:56 | Reagovat

Ahojky navstiv pls muj blog x)

2 Cipísek Cipísek | 21. května 2008 v 16:12 | Reagovat

no... začíná to slibně, tak honem další kapitolu (nebudu do ničeho nutit, až bude tak bude, jenom se moc těším), jinak na nějakou kritiku děje je nesjpíš trochu brzo

3 Armok Armok | 21. května 2008 v 20:38 | Reagovat

Bomba uz se tesim na dalsi kapitolu a doufam ze bude delsi nez tahle:)

4 Simple Simple | Web | 21. května 2008 v 21:38 | Reagovat

pekný úvod...vyzerá to zaujímavo:) len dúfam, že ťa múza neopustí:P... a môžme sa spriateliť:)

5 Simple Simple | Web | 21. května 2008 v 21:39 | Reagovat

PS: aj ja mám strašne rád aerosmitha:P Hoc vyzerá strašne:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama